Vladimír Rozkovec ART

O MNĚ

Počátky

Psal se rok 1972, kdy jsem potkal dívku, kterou jsem chtěl obdarovat. Byl jsem student a měl jsem “hluboko do kapsy”. Dostal jsem nápad. Koupil jsem v trafice kožený váček na tabák. Dědeček mi půjčil břitvu a já z váčku vytvořil růži. Zvládl jsem se pořezat, ale měl jsem velikou radost. Dívka se jmenovala Eva a jsem s ní dodnes.

Přátelství

Začátkem devadesátých let jsem měl telefonát, od pro mne tehdy neznámého muže z Vídně. Tou dobou jsem ukončil práci ve fabrice a přemýšlel, jakou cestou se vydat dále. Věděl jsem, že se chci věnovat práci s kůží. Od tohoto muže jsem dostal nabídku, abych přijel za ním do Vídně pomohl mu s děním na Vánočním trhu na Spittelbergu, kde měl svou galerii.

Jmenoval se Jan Brabenec a já dostal příležitost s ním pracovat v jeho dílně. Postupem času se z této spolupráce vyvinulo krásné přátelství. Žena pana Brabence Tamara vyráběla šperky s kameny, Jan tvořil obrazy a plastiky. Já tenkrát seděl v “koutě” a vyráběl jsem náramky, přívěsky a brože na Vánoční trh. Do Vídně jsem jezdil pravidelně, v předvánoční čas. Naše aktivní spolupráce trvala pět let. Tímto děkuji Janovi i Tamaře, neboť základy práce s kůží, které jsem si zde osvojil, nastartovaly můj “nový život”.

Pokus a omyl

Vyzbrojen znalostmi z Vídně a trochou šilinků, myslel jsem, že mám vyhráno. Doma jsem však zjistil, že jsem opravdu na začátku. Různé typy kůží, různé barvy, nástroje, apretury…Vše se dá nekonečně kombinovat. Pokusem a omylem jsem si postupně vypracoval svou vlastní technologii pro práci s kůží. To byla ovšem ta snažší část. Důležitější jsou pocity, které hotové dílo vyvolá v člověku, jenž se na něj dívá. 

Lidé se mě vždy ptají: ,,Kam chodíte na nápady a jak dlouho Vám trvá to udělat?” a já vždy odpovídám: ,,Nápady mě napadají a jak dlouho to trvá, není vůbec důležité.”

Pokaždé se těším, když zkouším nějaký nový postup a netuším, jak to dopadne.

Kladenské Dvorky, motivace

V mém věku plánuji jen pro nejbližší budoucnost. Avšak každoroční akce Kladenské Dvorky je mou srdcovou záležitostí. Vždy na začátku června, již mnoho let, jezdím na tuto akci. Je to krásné setkání se stejně naladěnými lidmi. Každý rok má tato akce dané téma (např. voda; do oblak; klíč; stopa). Zvolené téma na každý další rok mne motivuje k zamyšlení o tom, co vlastně znamená a jak dostat myšlenku a pocity z hlavy na kůži a zároveň se vyhnout prvoplánovosti. Toto je nejdelší část tvorby. Vždy se těším na nové téma pro další rok.

A co dál?

Ještě nekončím. Podle Jacka Kerouaca je cesta tím skutečným cílem. Práce mě udržuje v duševní rovnováze a fyzické kondici a ze srdce doufám, že tomu tak bude i nadále.

S úctou,

Vladimír Rozkovec